Češi pomáhají je občanská iniciativa – skupina lidí, kteří se rozhodli iniciovat debatu o situaci lidí na útěku a o konkrétních možnostech, jak jim podat pomocnou ruku. Hned na počátku se ukázalo, že v tom nebudeme sami, protože lidí, kteří jsou solidární a rádi by pomohli, je mnoho. Proto jsme se rozhodli, že budeme věci nejen iniciovat, ale také je dotáhneme do konce 🙂 Některé boje sice nekončí nikdy (např. za větší míru solidarity v naší společnosti), ale jiné konkrétnější cíle mají jasný termín – musíme jich dosáhnout co nejdříve. Jde o přijetí a integraci uprchlíků, kteří se nachází v hrozných podmínkách v uprchlických táborech na území Evropské unie (především těch nejzranitelnějších a zároveň pro naši společnost a politickou reprezentaci “nejpřijatelnějších” – dětí bez doprovodu).
V našem základním týmu jsou odborníci z různých oborů (psychiatrie, léčba traumatu, medicína, právní otázky týkající se migrace, PR, média atd.), politici, veřejně známé osobnosti, lidé se zkušenostmi z uprchlických táborů, ale také a především obyčejní lidé dobré vůle.
Češi pomáhají není nezisková organizace ani jinak oficiálně ukotvená a zákonem definovaná skupina. V širším pojetí je to prostě skupina všech lidí, kteří nabídli podporu, podepsali naši výzvu a rozhodli se angažovat v pomoci lidem na útěku, ať už materiálně, dobrovolnickou činností nebo tím, že se postaví na jejich stranu v různých debatách na sociálních sítích, na ulici, v rodině. Je nás mnoho! Děkujeme!
Jedním z nás je i novinář a spisovatel Ondra Vrtiška (mediální poradce iniciativy), který vše shrnul ve svém článku.
“Byl jsem tehdy na cestě do Holandska a během nějaké pauzy sjížděl Facebook. A narazil jsem na to video. Na zemi ležel jeden kluk, ve věku mého nejmladšího syna, třásl se a špatně dýchal, musel šíleně trpět. Z úst mu šla pěna… Byl jsem v šoku. A furt jsem pak na toho kluka myslel. A zároveň na svoje děti. Bylo mi zle. Když jsem dojel do Bredy v Holandsku, šel jsem do města jako obvykle. Chodívám po městě, dávám si kafe a povídám si s lidma. Tentokrát jsem chtěl být ale sám. Zapadl jsem na kafe do jednoho bistra. Pak jsem viděl malou černošskou holčičku, jak mě pozoruje, muselo na mně být vidět, že jsem hodně smutnej. Přišla ke mně a donesla mi obrázek se sluníčkem a postavičkami. Jak to děti malují všude. A mě to dojalo. A zároveň jsem cítil naději, já vím, že to zní pateticky, ale já jsem v podstatě dost cíťa, ucítil jsem potřebu něco dělat. Jenže co, když jsem jen kamioňák? Pak jsem založil na Facebooku skupinu Syrské děti do Česka a přibývalo lidí, kteří to cítili stejně jako já,” říká zakladatel iniciativy, kamioňák Jarda Miko v rozhovoru, který získal Novinářskou cenu za nejlepší rozhovor roku 2017.
Chemický útok v syrské provincii Idlíb se odehrál dne 4.4.2017 a zahynulo při něm téměř 100 lidí, včetně mnoha dětí.
Jardova facebooková stránka se zatím začala hemžit převážně pozitivními reakcemi, takže bylo jasné, že takový potenciál lidské energie musí být využit nejen na Facebooku, ale také v realitě/nesmí zůstat ležet ladem. A tak se již 21. 4. 2017 konala první schůzka lidí, kteří stejně jako Jarda nebyli lhostejní k osudu dětí postižených válkou. Na této schůzce oficiálně vznikla Iniciativa Češi pomáhají (za název iniciativy patří díky občanskému aktivistovi Martinovi Uhlířovi) a bylo rozhodnuto o jejích hlavních cílech:
Naše webová stránka s výzvou byla spuštěna 13.8.2017 a hned od prvního dne se začala plnit podpisy a krásnými vzkazy:
V současné době výzvu podepsalo již 4200 lidí, včetně mnoha známých českých osobností (Jan Hrušínský, David Matásek, Dan Přibáň, Tomáš Halík, Dagmar Pecková, Jaroslav Hutka, Daniel Herman a mnozí další).
Přestože vláda Bohuslava Sobotky mezitím padla a my jsme spolu s celou republikou rekordně dlouho čekali na sestavení vlády nové, v mezičase jsme nelenili a začali oslovovat politiky, neziskové organizace a odborníky na migraci, abychom našli způsob, jak pomoci alespoň uprchlíkům, kteří se již nacházejí na území EU.
Z politických představitelů nám hned od počátku podporu vyjádřil například kandidát na prezidenta Marek Hilšer, poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermaier (nestraník za TOP 09 ), poslanec Jan Farský (STAN) a Hayato Okamura (KDU-ČSL). Za romskou komunitu se k naší iniciativě přidal Miroslav Tancoš (předseda Romské demokratické strany).
Stále jsme však hledali politika, který by s návrhem na přijetí alespoň několika nejohroženějších obyvatel uprchlických táborů nejen souzněl, ale také by se chopil nevděčného úkolu začít ho aktivně prosazovat. V červnu 2018 jsme objevili světlo na konci tunelu. V médiích se objevilo vyjádření paní europoslankyně Michaely Šojdrové, která se po návštěvě řeckého uprchlického tábora rozhodla pomoci alespoň dětem bez doprovodu – dostat je do bezpečí České republiky. Hned jsme si s ní domluvili osobní schůzku, kde jsme se dohodli na vzájemné podpoře a spolupráci (první společná schůzka proběhla 9. 7. 2018). Naše spolupráce začala uspořádáním uspořádání kulatého stolu v Senátu na toto téma.
Setkání u kulatého stolu na téma “Iniciativa lorda Dubse – inspirace pro Českou republiku?” se uskutečnilo 14.9.2018. Europoslankyně Michaela Šojdrová zde představila návrh na přijetí 50 nedoprovázených syrských dětí z uprchlických táborů. Promluvily také zástupci naší iniciativy a 2 z Wintonových dětí – Ruth Hálová a Milena Grenfell-Baines.
Výsledkem jednání byla výzva 36 senátorů k přijetí těchto dětí, adresovaná panu premiérovi Babišovi: “Prosím, nedopouštějme se pokrytectví s poukazováním na jiné druhy pomoci či povinnost postarat se o sirotky českých občanů žijících v sociálním systému naší země. Nedopouštějme se zbabělosti z možné ztráty procent volebních výsledků. Pokud nastanou, budou to výsledky semen strachu, který zaseli někteří z politiků a nyní přinášejí trpké plody. Nesmí se to stát důvodem, proč nepomoci dětem, kterým osud sebral oba rodiče. Chceme-li obstát před tváří Boží i před soudem našich vlastních dětí, nemůžeme nepomoci. Je třeba jednat – rychle a účinně. I proto, že nikdo z nás by jistě nechtěl, aby naše děti či vnoučata, kdyby se někdy samy dostaly do podobné situace, zůstaly opuštěné, uprostřed cizích lidí. Žádná politická funkce či politická budoucnost každého z nás nám nesmí vzít lidství. Ubude-li nám lidství dnes v této situaci, ubude nám ho i pro naše vlastní české občany v budoucnosti.”
Zakladatel iniciativy Češi pomáhají – Jarda Miko – ve svém vystoupení v senátu navrhl, ať společně požádáme o osobní setkání s premiérem.
Toto setkání se uskutečnilo již 21.9. 2018. Za iniciativu Češi pomáhají se zúčastnil Jarda Miko, Kateřina Honzíková a Samira Sibai, dále byli na schůzce přítomni senátoři senátoři Václav Hampl (nestraník za KDU-ČSL a SZ) a Zdeněk Papoušek (nestraník za KDU-ČSL), ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek, ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek a samozřejmě Michaela Šojdrová. Spolu s premiérem Andrejem Babišem se dostavil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), poslankyně Monika Červíčková a Helena Válková (obě ANO) a Pavla Novotná, ředitelka Odboru azylové a migrační politiky.
Všichni jsme odcházeli dobře naladěni, protože nám pan premiér přislíbil součinnost vlády, pokud se najdou nedoprovázené děti a zároveň rodiny, které by je přijaly. Tento slib ale po odchodu z jednání bohužel nepotvrdil. Na přímou otázku novinářů, zda nebude bránit přijetí, pokud paní Šojdrová sirotky najde, k našemu údivu odpověděl: “Já jsem přesvědčený o tom, že pro ty děti, pokud je paní Šojdrová najde – a velice o tom pochybuju – je lepší, když pro ty děti vystavíme nějakou školu nebo ubytování někde v Jordánsku nebo Libanonu, než aby přicházely do jiného prostředí, které neznají.”
Informace z tiskové konference po schůzce (a videa s vyjádřením jejích účastníků) naleznete například zde. Zajímavý komentář si můžete přečíst tady.
My jsme se ovšem ani po takovém vyjádření nepropadli chmurám a začali plnit všechny podmínky, které nám pan premiér dal. Stále totiž věříme, že jako čelný představitel státu svůj slib dodrží.
V říjnu 2018 si paní Šojdrová (v doprovodu pana Rozumka z Organizace pro pomoc uprchlíkům) dojela do Řecka ověřit přítomnost dětí bez doprovodu. Vzhledem k tomu, že sirotci jsou všude na světě, bylo velice nepravděpodobné, že zrovna v uprchlických táborech by žádné nenašla. Ale jistota je jistota, a tak i přes existenci nezpochybnitelných statistik o nedoprovázených dětech na území EU se jela paní Šojdrová přesvědčit, že děti existují. „Zjistila jsem, že nedoprovázených dětí je v Řecku 3400. Mám informace o tom, kde všude ty děti jsou. V azylových zařízeních, která jsou pro ně vhodná, je umístěno 1175 dětí. Ovšem to je maximum kapacit, takže více než dva tisíce dětí zůstává mimo azylová zařízení. Jsou v táborech, hot spotech, ale také na ulicích. Což je velký problém,“ uvedla Šojdrová.
Pan Hamáček zareagoval takto: „Obrátil jsem se na řeckou stranu s žádostí o potvrzení informací, které prezentovala paní Šojdrová.“ Zdůraznil, že dopis má za cíl pouze získat nové informace, nepadl v něm žádný návrh děti přijímat.
V prosinci 2018 odešel otevřený dopis, který vyzývá premiéra Andreje Babiše a ministra vnitra Jana Hamáčka k uskutečnění nezbytných kroků, které povedou k dohodě s řeckou vládou k realizaci humanitárního přijetí nedoprovázených dětí z uprchlických táborů v Řecku. Dopis je společnou iniciativou Michaely Šojdrové a občanské iniciativy Češi pomáhají. Otevřený dopis podepsaly mnohé známé osobnosti – Anna Geislerová, Tomáš Halík, Václav Hampl, Jan Hrušínský, Martha Issová, Michael Kocáb, Václav Malý, Luděk Niedermayer, Peter Pöthe, Martin Rozumek, Tomáš Sedláček, Jan Sokol, Jáchym Topol a Helena Třeštíková.
Na počátku února se paní Šojdrová opět vydala do Řecka, tentokrát na na zasedání evropských lidovců. Během této pracovní cesty se rozhodla navštívit dvě zařízení pro uprchlické děti a jeden uprchlický tábor. Protože informace, které do dnešní doby dodala premiéru Hamáčkovi zatím nebyly nic platné, snažila se získat další informace o konkrétních dětech. Protože neměla žádné pověření od vlády, mohla se spoléhat pouze na dobrou vůli místních organizací a úřadů, které neměly povinnost jí poskytnout jakékoliv informace. Nakonec se ale podařilo získat seznam 14 dětí (bez doprovodu, ne starších než 12 let) z jednoho konkrétního zařízení, které osobně navštívila. Podobných zařízení je v Řecku 60 a další stovky až tisíce dětí bohužel žijí na ulici. To jsou děti, o kterých se ví. Bohužel další velké číslo tvoří děti, které se ztratily neznámo kam, aniž by byly kdy zaregistrovány. Dále zjistila, že počet dětí bez doprovodu od její poslední návštěvy stoupl o zhruba 400 dětí. Přivezla také příběhy několika konkrétních dětí: „S některými jsem osobně mluvila. Jako třeba se dvěma sourozenci – osmiletým chlapečkem a šestiletou holčičkou. Byla to rodina, která před necelými dvěma lety utíkala z Afghánistánu, jenže rodiče obou dětí po cestě zahynuli. Nyní jsou děti už více než rok v jednom z mnoha dětských zařízení v Řecku a vypadá to, že už se trochu zklidnily. Holčička už se umí sama třeba podepsat, se svojí pečovatelkou komunikuje řecky. Ale to je právě příklad dětí, které kromě pracovníků v zařízeních nemají vůbec nikoho.“
Pan ministr Hamáček zatím stále čeká na odpověď na svůj dopis. Dle neoficiálního vyjádření řecké ministryně pro migraci je důvodem “nešťastná” formulace dopisu: Jako kdyby si někdo chtěl vybírat děti v supermarketu – jen syrské, do 10 let. Navíc jde jen o žádost o potvrzení informací, které již paní Šojdrová českému Ministerstvu vnitra předala, nikoliv o nabídku pomoci opuštěným dětem, potažmo řecké straně. Řecká ministryně požádala alespoň o rozšíření zájmu o děti dalších národností, ale pokud k tomu nedojde, chystá se přesto na dopis odpovědět.
Další rána přišla, když se pan Hamáček ještě před předáním seznamu vyjádřil do médií takto: “Z toho, co vím neoficiálně, na údajném seznamu paní Šojdrové nejsou desetiletí Syřané, ale patnáctiletí Afghánci.” Vypuštění takovéto dezinformace (maximální věk dětí na seznamu je 12 let) vedlo k uvědomění, že se s námi nehraje čestná hra. Seznam dětí se podařilo panu Hamáčkovi předat až měsíc po návratu z Řecka – na schůzce 8. 3. 2019. Této schůzky se měli účastnit i zástupci naší iniciativy a zástupci organizací, které připravují rodiny, právní zázemí a další potřebné věci pro přijetí dětí. Pan Hamáček si ale nakonec vyžádal schůzku s paní Šojdrovou mezi čtyřma očima.
Další příležitostí, jak mu předat potřebné informace, bylo druhé setkání u kulatého stolu v Senátu (25. 3. 2019), kam ale pan Hamáček bohužel nedorazil. Zde byly shrnuty informace o situaci dětí v Řecku, právních možnostech jejich přijetí, o připravených rodinách a vyvráceny některé dezinformace – že není z legislativního hlediska možné přijmout děti do ČR nebo dokonce že je již možné je vrátit do Sýrie.
Nyní čekáme na odpověď z Řecka, dlouho slibované osobní setkání s panem Hamáčkem a jeho další kroky. Pro nové informace sledujte Aktuality.
Hned po setkání s panem premiérem Babišem v září loňského roku jsme začali zpracovávat nabídky pomoci od stovek lidí, které se na nás začaly valit. „Za poslední čtyři dny mi přišlo přibližně 250 e-mailů, všechny byly pozitivní a ve všech lidé nabízeli nějakou formu pomoci. Z 250 e-mailů mi ve 102 případech lidé nabízeli, že by mohli být hostitelskou rodinou, další lidé nabízejí například, že budou dělat babičky a dědečky, budou vodit děti do kroužků, další chtějí přispět materiálně či finančně, lékaři nabízejí bezplatnou lékařskou pomoc…“ vypočítávala Hana Pospíšilová z iniciativy Češi pomáhají.
Začali jsme tedy pracovat na přípravě rodin, které mají zájem děti přijmout. Dne 19. 11. 2018 proběhlo informativní setkání s vybranými rodinami, jejichž přípravu na poskytnutí pěstounské péče zajišťuje organizace Dobrá rodina. Ke dnešnímu dni již máme 20 plně vyškolených a prověřených rodin (které prošly stejným procesem jako zájemci o pěstounství nebo adopci českých dětí). Dalších zhruba 200 rodin čeká v záloze, zda skutečně dojde k přijetí dětí.
Úzce spolupracujeme také s Organizací pro pomoc uprchlíkům, která ve spolupráci s Dobrou rodinou vypracovala právní analýzu možnosti přijetí dětí bez doprovodu do ČR. Tato analýza byla předána Ministerstvu vnitra.
Dále jsme v kontaktu se Zařízením pro děti – cizince (spadajícím pod Ministerstvo školství), které potvrdilo dostatečné ubytovací kapacity pro děti, než se dostanou do jednotlivých rodin.
Členové naší iniciativy – dětský psychiatr Peter Pöthe a odbornice na léčbu traumatu Katka Honzíková jsou připraveni poskytnout těmto dětem nezbytnou podporu.
Naší hlavní činností však nadále zůstává informování veřejnosti o situaci dětí, možnostech pomoci, vyvracení mýtů a budování solidární společnosti. To je důležité nejen proto, aby se u nás děti cítily dobře a jejich integrace byla úspěšná, ale hlavně pro naši společnost jako takovou. Naši členové a členky pořádají různé osvětové akce. Iniciativa vyprodukovala velké množství mediálních ohlasů. Odkazy si můžete prohlédnout zde.
Renomovaná fotografka Jana Plavec vystavuje fotografie pořízené přímo v uprchlických táborech. Její výstavu „Já, uprchlík“ jsme mohli vidět v Praze, Plzni a Brně, ale také v Amsterdamu a na webových fotogaleriích. Více zde a zde.
Dne 11. 11. 2018 zástupci naší iniciativy promluvili na veřejné debatě “Bezpečnost a Solidarita”. Debatu organizovala společnost P2M ve spolupráci s Michaelou Šojdrovou. Debatu můžete sledovat online zde. Více informací najdete tady.
Magdalena Pospíchalová uspořádala v lednu 2019 setkání se syrskou olympijskou vítězkou Sarou Mardini, která spolu se svou sestrou zachránila život 20 uprchlíkům, jejichž člun ztroskotal na pobřeží Řecka.
Česko – syrská lékařka Samira Sibai pořádá přednášky na téma Život v Sýrii před válkou a během války. Eva Hocká a Ivana Kudry pořádají besedy na téma migrace.
Abychom využili moderních technologií, natočili jsme některé naše členy a podporovatele na video 🙂 Patří mezi ně i takové osobnosti, jako je Ruth Hálová, jedno z Wintonových dětí, nebo slovenský politik ark sociolog Fedor Gál. Autorkou videí je Jana Plavec.
K osvětě používáme také sociální síť: 
Snažíme se pomáhat přímo v uprchlických táborech na území EU. Zde úzce spolupracujeme s organizací Pomáháme lidem na útěku, která má s pomocí v uprchlických táborech široké zkušenosti.
V prosinci roku 2017 se náš tým vydal do 2 táborů na území Srbska s nákladem hraček, dětského oblečení a hygienických potřeb. Do sbírky se zapojila např. Jungmannova základní škola v Berouně a mnoho jednotlivců.
O rok později jsme se s vánoční sbírkou vydali do tábora v Bosně. Na této cestě započalo natáčení celovečerního dokumentárního filmu režiséra Robina Kvapila, který bude pojednávat o Jardovi Mikovi a naší iniciativě. K vidění by měl být v průběhu roku 2020.
V řeckém táboře Moria spolupracujeme s manželi Kempsonovými, kteří zde nezištně pomáhají již od roku 2015.
“Eric a Philippa Kempson jsou jedni z mých současných hrdinů. Přestěhovali se z Anglie na Lesbos v roce 2000. Eric je umělec, dělá sochy z olivového dřeva a je hlavně, stejně jako Philippa, velmi dobrý člověk. Oba pomáhají uprchlíkům od začátku roku 2015 a zachránili již spousty lidských životů,” říká členka naší iniciativy, lékařka Hanka Pospíšilová. Ta se spolu se svou kamarádkou Helenou Šuranskou pustila do podpory jednoho z projektů manželů Kempsonových – The Hope Project Arts, který dává obyvatelům uprchlického tábora Moria v Řecku možnost na chvíli zapomenout na jejich útrapy. V improvizovaném malířském ateliéru vznikají pod jejich rukama silná umělecká díla. Finance na podporu tohoto projektu se podařilo vybrat pomocí kampaně Obrázky na útěku na portálu HitHit.cz. Obrazy budou nejprve putovat po výstavních sálech v České republice a pak se dostanou ke svým majitelům – lidem, kteří projekt finančně podpořili. O plánovaných výstavách se dozvíte zde.
Hanka v táboře Moria pomáhala nejen s tímto projektem, ale především zde působila jako lékařka. Volně parafrázuje příběh jednoho z mnoha lidí, se kterými se zde setkala: “Žil jsem v Kábulu, obchodoval se zdravotnickým materiálem, měl jsem velké problémy s Talibanem, zabili mi dvě děti, prodal jsem všechno a se zbytkem rodiny jsme šli 2 měsíce přes Pakistán a Irán do Turecka. Převaděči jsem dal 13 000 dolarů a nastoupili jsme na přeplněný člun, byla to strašná cesta, moje děti od té doby křičí ze spaní, manželka nemluví, přišel jsem o všechno, ……..“
V únoru roku 2019 se do řeckých uprchlických táborů vypravil další člen naší iniciativy – dětský psychiatr Peter Pöthe:
“Jsem na Lesbosu v táboře Moria. V Morii jsou tři části. V té oficiální bydlí lidé v takových buňkách. Pak je část se stany a v poslední části mají lidé přístřešky jen z hadrů. Kolega, co tu pracuje už dva roky, mi řekl, že dřív měly opuštěné děti vlastní sekci. Odhaduje to na 100 až 150 dětí. Ta sekce je ale zrušená. Děti se toulají bez doprovodu.
Všechny děti mají za sebou traumata. Některé přestaly úplně mluvit. Nebo křičí ze spaní. Bydlí ve stanu, kde je dalších deset lidí. Když mají štěstí, tak se zhruba po roce dostanou do buňky, kde je elektřina jednu hodinu denně. Potom děti zaevidují a dostanou se do ústavů. Ale mají za sebou toho tolik, že nic jiného než terapie a rodina jim nepomůže. Pro ty děti by jakýkoli domov nebo rodina, která by se o ně postarala, byla nebe.”
Rozhovor s Peterem můžete najít tady nebo si přečtěte záznam v jeho blogu. Zde je ke stažení Manuál pro léčbu traumatu u dětí (česky, anglicky, arabsky a fársí), který Peter vytvořil na míru pro děti z uprchlických táborů na ostrově Lesbos.
Další skupina dobrovolníků vyjela do Morie v létě roku 2019. Tentokrát jsme jeli s přivezli 25 jízdních kol (darovaná organizací Kola pro Afriku), která pomůžou uprchlíkům pohybovat se mezi uprchlickým táborem a městem Mitylene. Dobrovolníci také přiložili ruku k dílu a pomáhali v již zmíněném projektu Hope project Arts a také v Home for All. Více se dozvíte zde.
Jak již bylo řečeno v úvodu, Češi pomáhají je pouze občanská iniciativa bez formálního zakotvení. Nejsme nezisková organizace, nemáme ani vlastní bankovní účet. Důvod je nasnadě – nikdo nás nemůže obvinit ze ziskuchtivosti, z čerpání státních ani jiných dotací nebo dokonce z toho, že z uprchlické krize “žijeme”.
Tento přístup ale vede také k tomu, že nemůžeme od veřejnosti žádat peníze na pomoc uprchlíkům. Finance tedy vybíráme jen mezi svými přáteli. Tímto způsobem jsme již shromáždili více než 350 000 Kč. Vše organizují naše členky Vendy a Eva. Pokud vás zajímá, jak jsme peníze využili, klikněte zde.
Pokud nám chcete nabídnout finanční pomoc i vy, lidé nám naklonění, ale osobně neznámí, tak vám musíme sdělit, že to bohužel není možné 🙁 Proto jsme vypracovali seznam neziskových organizací, kterým plně důvěřujeme a kterým můžete své finance bez obav svěřit.
Členka naší iniciativy, odbornice na léčbu traumatu Kateřina Honzíková, organizovala v roce 2018 jednou týdně výtvarné dílny pro syrské ženy (pod hlavičkou své organizace Češi pro Sýrii, z.s.). Tyto ženy patří k několika málo syrským rodinám, které se k nám dostaly během migrační krize a stále ještě žijí víceméně v sociální izolaci. Tu se Katka na těchto setkáních snažila alespoň trochu prolomit a ulevit jim v jejich těžkém údělu. Nakonec bohužel dílny skončily kvůli nedostatku financí. V současné době Katka rozjíždí projekt léčby traumatu přímo v tureckých uprchlických táborech.
Další členka, Magdalena Pospíchalová spolu s Iniciativou Hlavák pomáhá lidem, kteří se ocitli v Praze na Hlavním nádraží a také dělá patronku několika afgánským chlapcům. Rozhovory s Magdou si můžete přečíst zde a zde.
Cítíme jako velmi důležité konzultovat a koordinovat naši činnost se zástupci syrské komunity v ČR. Lékařka Samira Sibai je naší zakládající členkou, zubní lékař Radek Mounajjed je naším podporovatelem a mecenášem výjezdů do uprchlických táborů. Dále nás podporují mnozí Syřané, kteří bohužel nechtějí být jmenováni. Někteří se bojí možného pronásledování svých rodin Assadovým režimem (pokud část rodiny zůstala v Sýrii, hrozí jim perzekuce za činnost jejich příbuzných v cizině, obzvláště pokud se jejich jméno objeví veřejně v médiích). Další se bojí nechtěné pozornosti zde v ČR.
Na otázku, zda si Samira připadá v České republice v ohrožení, odpovídá: “Když je v pořádku, aby někdo veřejně vykřikoval, že všichni muslimové mají být odsunuti nebo zavřeni do koncentračních táborů, tak to se začnu cítit v ohrožení.” (Celý rozhovor najdete tady.)
Dále spolupracujeme s organizací Syrská svobodná komunita v Česku. Tato organizace představuje alternativu k oficiálnímu syrskému velvyslanectví a pod svou hlavičkou sjednocuje Syřany žijící v ČR, kteří odsuzují řežim Bašára al-Asada.
Nesmíme zapomenout zmínit ani syrské rodiny žijící v ČR, které jsou zapojené do našeho projektu a rády by přijaly opuštěné děti bez doprovodu do pěstounské péče.
To je pravda a děkujeme za tuto připomínku pokaždé, když se vynoří v nějaké zajímavé diskusi (“Proč raději nepomáháte u nás?”). Každý z nás samozřejmě pomáhá i ve svém okolí, jak může 🙂 Naši členové pomáhají ve svém volném čase matkám samoživitelkám, lidem s mentálním i tělesným postižením, sociálně slabým rodinám i lidem bez domova a dalším skupinám.
Co plánujeme do budoucna?
Stejně jako mnohým dalším, i nám zkřížila plány virová epidemie. Bez ní mohlo být jaro pěkně nabité našimi akcemi a novými projekty:
Jedná se např. o tiskovou konferenci, kde měly být odhaleny všechny mystifikace našich vrcholných politických představitelů (děti bez doprovodu neexistují, nelze je přijmout, protože řecká strana nespolupracuje, jsou to jen 18letí Afgánci). Tyto mýty se naštěstí odhalily samy, když v dubnu letošního roku začaly různé evropské země přijímat děti bez doprovodu již od věku 6ti let.
Dále se po odeznění epidemie můžete těšit na koncert Tomáše Kluse a česko – uprchlicko – romskou zábavu. Díky podpoře podnikatele Kvida Štěpánka rozjedeme několik projektů na ostrově Chios a také projekt pro děti uprchlíky v českých pobytových zařízeních.
Více o plánovaných projektech se dozvíte zde.
Množství našich aktivit a projektů se stále rozrůstá. Proto hledáme nové dobrovolníky! Pokud máte zájem o spolupráci, napište nám na email info@cesipomahaji.cz.
Na tvorbě webu spolupracovali Tomáš Kozel, Martin Rázus, Martina Paříková a Jana Doubravová. Texty sepsala Jana Doubravová.
